Průzračnost tvorby v zrcadle literatury

Jakub Češka ve svém uvažování o literatuře setrvává v inspirativním myšlenkovém ovzduší tvůrců, jakými jsou především Milan Kundera a Bohumil Hrabal. Každý ze spisovatelů představuje bohatě rozvinuté literární gesto. Svébytnost, kontrastnost a do značné míry také jejich komplementárnost vybízí k jejich vzájemné konfrontaci. V této komparativní perspektivě můžeme sledovat kupříkladu rozdílně pojatou tematiku domova, která se promítá do specifické výstavby celého literárního díla. Autor v interpretaci vyhraněných spisovatelských typů (kromě jmenovaných zmiňme ještě Věru Linhartovou a Jaroslava Havlíčka) nastoluje obecná témata těsně spjatá s literaturou: sen jako neopomenutelnou zkušenost tvorby, přesvědčivost a uhrančivost literárních gest a nadreálnou přízračnost zbeletrizovaného života… Jakub Češka (nar. 1971) vystudoval matematiku a občanskou výchovu na Pedagogické fakultě UK v Praze v roce 1997. V roce 2004 získal titul Ph.D. na Katedře české literatury Filozofické fakulty UK za disertační práci Království motivů: Motivická analýza Kunderových románů, z níž poté vznikla knižní verze. Autor se více než patnáct let věnuje literární teorii a interpretaci prózy. Během té doby publikoval desítky odborných studií a tři monografie (tato edice je jeho čtvrtým monografickým počinem). Jeho analýza motivů napříč romány Milana Kundery (Království motivů, Togga 2005) získala mezinárodní ohlas a byla uvedena ve vybrané bibliografii v definitivní edici Kunderova díla v prestižní edici Plejády (Œuvre I–II, Gallimard, La Plèiade, 2011). Vroce 2010 publikoval kritickou reflexi jedné z ikon francouzské naratologie (Zotročený mýtus: Roland Barthes). Teoretické pojmy domýšlí a dále rozvíjí při detailní interpretaci prózy: roku 2009 vyšel výbor z jeho studií o moderní české literatuře (Falešná paměť literatury).