Neohodnoceno
Časovost a smrtelnost. III., Studie k časové konstituci lidské existence - cesty Heideggerova myšlení
Ve třetím díle studií Časovost a smrtelnost jsou předloženy tři vhledy do Heideggerovy myšlenkové cesty. V prvním se obšírně sleduje a interpretuje Heideggerův pokus o dopracování problematiky Bytí a času (1927) v jeho přednáškách Základní problémy fenomenologie (1927). Zde však Heideggerova fundamentální ontologie začíná narážet na své vlastní meze, což posléze vede k postupné proměně Heideggerova přístupu k otázce souvislosti času a bytí. První výraznou podobu proměny Heideggerova myšlení pak sleduje v základních rysech druhý překládaný vhled, který vychází z Heideggerových Příspěvků k filosofii (1936). Třetí vhled pak na základě Heideggerových textů konce 30. a ze 40. let 20. století důsledně interpretuje dosah tohoto jinak promýšleného vztahu bytí a času pro porozumění lidské smrtelnosti a počáteční zřejmosti.
| Kategorie: | Filosofie |
|---|---|
| ? Edice: | Scholia |
| Název: | Časovost a smrtelnost. III., Studie k časové konstituci lidské existence - cesty Heideggerova myšlení |
| Autor: | Novotný, Jaroslav, Pětová, Marie |
| Edice: | SCHOLIA |
| Spoluvydavatel: | Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy |
| Vazba: | brožovaná |
| Formát: | 12 x 19 cm |
| Počet stran: | 158 |
| Rok vydání: | 2010 |
| ISBN: | 978-80-87258-51-4 |
140 Kč
–15 %
Ve třetím díle studií Časovost a smrtelnost jsou předloženy tři vhledy do Heideggerovy myšlenkové cesty. V prvním se obšírně sleduje a interpretuje Heideggerův pokus o dopracování problematiky Bytí a času (1927) v jeho přednáškách Základní problémy fenomenologie (1927). Zde však Heideggerova fundamentální ontologie začíná narážet na své vlastní meze, což posléze vede k postupné proměně Heideggerova přístupu k otázce souvislosti času a bytí. První výraznou podobu proměny Heideggerova myšlení pak sleduje v základních rysech druhý překládaný vhled, který vychází z Heideggerových Příspěvků k filosofii (1936). Třetí vhled pak na základě Heideggerových textů konce 30. a ze 40. let 20. století důsledně interpretuje dosah tohoto jinak promýšleného vztahu bytí a času pro porozumění lidské smrtelnosti a počáteční zřejmosti.
